 |
Nepravidelník
Koukám, že mi nějak zabloudily některé odkazy a taky zmizely Bobovy dopisy o MS. Už by to mělo být zpátky a OK.
9.11.2001 Dopis: křesťan a nemoc RS |
dopis ze stránek z 5.11.2001 - zpětně doplněno na web 22.4.2006
Dopis:
Dobrý den,
podívala jsem se na Vaše stránky, protože mi moje blízká přítelkyně právě dneska řekla, že u ní byla diagnostikována RS a já se rozhodla si o této nemoci něco zjistit. Byla jsem mila překvapena, že jste znovuzrozený křesťan, protože to platí i pro nás dvě.
Nevím přesně, co vlastně hledám, ale chtěla bych své kamarádce nějak pomoci, protože to samozřejmě bere těžce, pídí se po Boží vůli a vůbec má spoustu otázek. Podle toho, co mi zatím říkala, nemá od svého lékaře nijak příliš informací, takže je dost vyděšená a vidí jen ten nejčernější konec.
Podle Vaší zkušenosti, je něco jak bych jí mohla pomoct?
Děkuju moc za jakoukoliv radu. Helena B.
moje odpověď
Milá Heleno,
díky za dopis a důvěru.
Pokud Vaše přítelkyně nemá přístup k internetu, můžete jí vytisknout nějaké informace a třeba i moje zkušenosti z webu.
Já jsem z té nemoci nebyl až tak vyděšený, protož když jsem kdysi četl knížky od Joni Eareckson, byl jsem v hloubi duše přesvědčen, že i kdyby se mi někdy něco takového stalo, nechci, aby mne to vedlo od Boha, ale k němu. Myslím si, že utrpení v křesťanově životě má daleko hlubší význam než v životě nevěřícího. Jsme totiž v Božích rukou a nikdy jsme mu z nich nevypadli. Bůh ví, co dělá, i když se nám to nemusí zrovna moc líbit. Vím, jak jsem nepoučitelný. Musel jsem projít na vlastní kůži spoustou nepříjemných věcí, abych zpokorněl, abych porozumněl, co to znamená nemoc. Těžce nemocný člověk vám řekne: nemůžeš mi rozumnět, neprožil jsi to, co já. A dnes už můžu říct: ale vím třeba, co to je, když tě neposlouchají nohy, nebo když necítíš tělo, nebo když ti visí ruka u těla jako cizí. Jeden bratr od nás ze sboru říkává "co nic nestojí, za nic nestojí". Myslím si, že utrpení dává člověku hloubku a příležitost být víc s Bohem, aby pak mohl být i užitečnějším a radostnějším. Jaká výsada je, že v mém životě nemusí být planá chvíle - vždy mohu na modlitbách vybojovávat velké boje za bratry, sestry, ztracené lidi známé i neznámé. Žádný křesťan - třeba na vozíčku - není neužitečný!!!
Není přece nejdůležitější být zdravý, nemít bolesti - Nejdůležitější je mít pokoj s Bohem! Není nejdůležitější žít co nejdéle, ale naplnit svůj život smysluplnými věcmi - žít Boží plán se mnou.
Na RS mne nejvíc štvalo, že mi hnedka doktoři nedali informace. Dokud jsem nejvích chtěl se něco dovědět, těžko se to získávalo, teď už vím jen to nejnutnější a na víc nemám čas. Je mi teď už dva roky celkem stejně, takže se věnuju úplně jiným věcem: ve sboru, básním, biblické skupince mládeže, ...
Ufff.. nějak jsem se rozepsal.. tož tak. Buďte s Bohem! (myslím to vážně) Nechte se vést!
Honza
|
|
|
