Tento článek vznikl 5.2.2000. Od té doby se hodně změnilo, tak to tak berte.

Patálie s Betaferonem

Nic není v životě jednoduché a díky lidem se to ještě víc komplikuje `;-)
K prvnímu balení betaferonu dostanete dvě pěkné brožurky. V jedné jsou informace o výrobě a vlastnostech Betaferonu, ve druhé je návod na manipulaci a aplikaci i s fotkami. Návod na aplikaci je hodně direktivní a zdánlivě velmi přesný, takže jem se víc než manipulace s Betaferonem bál návodu a strašně snažil ho dodržovat. Hned ze začátku ale nastaly problémy.

Nedostatek tampónů jsem už popsal. 15x2 tampóny je na jedno balení katastrofálně málo. Už se mi stalo, že byl v balení jeden tampón vyschlý. Musel jsem pak s jedním alkoholovým tampónem všechno: utřít vršky lahviček, dezinfikovat místo vpichu i ošetřit místo vpichu po aplikaci. Ať žije sterilita!

Betaferon se vpichuje výhradně do podkožní vrstvy. Když vpichujete injekci, máte udělat druhou rukou kožní řasu, potom "aspirovat" (tj. natáhnout trošku zpět, abyste si byli jisti, že dávkou neroztrháte nějakou cévku). K tomu ale potřebujete třetí ruku. Nikde se nedočtete, že máte mezitím řasu pustit. To mi řekl až pan doktor. Po nabodnutí mám řasu pustit, jednou rukou u kůže přidržet stříkačku a druhou povytáhnout píst. Prý je kůže silnější než délka podkožní jehly, takže se nemusím bát, a i kdybych náhodou dal dávku do svalu, tak že se nic neděje. Ptám se: Proč potom tedy vůbec dělat tu řasu? Příště se na to zeptám doktorů.

Další problém nastal se stříkačkami. V návodu zdůrazňují nebezpečí vzduchu, tak jsem se toho ze začátku dost bál. Snažil jsem se zabránit vniknutí vzduchu do stříkačky. Při ředění Betaferonu jsem co nejdříve vtlačil do lahvičky s práškem část ředicího roztoku, rozpustil prášek, ponořil hrot jehly do roztoku, vtlačil zbytek ředicího roztoku, aby hrot jehly byl stále pod hladinou a nemohl se jím dostat samovolně vzduch zpět. Ale ouha! Protože umělohmotný píst zásadně netěsní a v lahvičce vzniká přetlak (vtlačením ředicího roztoku), stalo se mi, že než jsem se nadál, roztok i s Betaferonem protekl přes píst do těla stříkačky. Zbylo mi asi 0,2ml. Tak jsem se vyděsil, že jsem se snažil pomocí další stříkačky dostat drahocenný roztok zpět. I když jsem se snažil zachovat sterilitu, doktor mi pak řekl, že jsem to měl vylít a aplikovat si těch 0,2ml. Příště jsem si vyškemral od sestřiček náhradní jehly a řešil jsem to tak, že jsem do lahvičky s Betaferonem vpíchl další jehlu, aby se přetlak vypustil. To ale asi také nebylo nejlepší řešení z hlediska sterility. Všechno nakonec přecejen dopadlo dobře: Pan doktor mi vysvětlil, že se rozhodně nemusím bát vzduchu, protože ho tělo bez problémuů vstřebá. I zkušená setřička mi to potvrdila s tím, že ani jí se vždycky nepodaří všechen vzduch ze stříkačky dostat - a to to dělá denně. Takže jsem se uklidnil. Teď při rozpouštění prášku nechávám hrot jehly zásadně mimo roztok dokud není prášek rozpuštěn. Přetlak si může probublat přes píst ven, někdy s ním projde i kapka, ale to nevadí.

Když už jsem měl takové lapálie, snažil jsem se najít si co nejlepší a nejjistější způsob, jak injekci připravit. Návod je i v příbalovém letáku, tak jsem si ho přečetl. V některých věcech se liší od brožurky! Zkusil jsem to tak i onak. Zjistil jsem, že postup nabírání rozpuštěného Betaferonu v letáku je lepší. Abych nabral co nejvíc roztoku, lahvičku nakloním a jehlu na dně stříkačky otočím otvorem ke stěně. (viz obr.) Naberu maximum roztoku a hrot jehly přitom zůstane ponořen. Tím se vyvaruji nasátí vzduchu. Ve stříkačce ovšem vždycky zůstane vzduch, který tam vnikl netěsností pístu. Proto pak stříkačku s lahvičkou otočím a bubliny s přebytkem roztoku (potřebuji 1,0ml a mám 1,2ml) vytlačím zpět do lahvičky. Roztok někdy bubliny z ústí stříkačky nevyžene. V tomto momentě se mi osvědčilo nasát ještě maličko vzduchu, ale jen tolik, aby se nasávaná bublina dotkla bubliny v roztoku. Potom pomalým pohybem pístu všechny bubliny spolehlivě vytlačím. Nakonec mám tedy všechen vzduch pryč i bez trápení s přetlakem :)

V návodu je napsáno, že po výměně jehly se už nemá vytlačovat vzduch, protože podkožní jehla nesmí být potřísněna Betaferonem. Jaké bylo moje překvapení, když po výměně jehel a sundání vršku z jehly byly na jehle jakési kapičky. Nejprve se mi zdálo, že to je jakási želatina. Říkal jsem si, že je to asi něco dezinfekčního na jehle. Jenže při vpichu to pálilo. Příště jsem se snažil je odstranit alkoholovým tampónem. Trošku to šlo. Pak mi ale došlo, že to může být jinak. Dosud si tím nejsem 100% jist, ale mám teorii, že to je Betaferon. Když vyměňuji jehly, někdy zůstane v ústí stříkačky čepička roztoku. Nejspíš se tato čepička nevejde do malé jehly a vyteče z ní ven. Od té doby pro jistotu pokud po sundání velké jehly zůstane čepička, jemně ji nasaji zpět do stříkačky, aby byl roztok v ústí stříkačky rovně. Zdá se, že to bude ono, protože od té doby už jsem kapičky neobjevil.

Rady pro přípravu a aplikaci Betaferonu podle mých zkušeností (není to celý postup, dejte si to dohromady s návody v brožurkách!):

• Berte brožurky jako doporučení, ne jako zákon. Pochopíte-li principy, postup vám bude jasný.
• Musí se zachovat sterilita. Cokoli, co přijde do styku s vnitřkem těla (potažmo s aplikovaným roztokem) musí být sterilní (jehly, ústí stříkačky, místo vpichu do lahvičky, místo vpichu do těla člověka). Jakmile sterilitu porušíte (dotknete se něčeho prstem nebo to nešikovně položíte na podložku), musíte ji ihned obnovit. Zvláště si chraňte ústí stříkačky při výměně jehel. Jehla se dá vyměnit, místo dezinfikovat, ale stříkačku s roztokem vyhodit je velká škoda. Tuto operaci proto provádějte s jistotou, ale co nejrychleji.
• Ředicí roztok lze nabrat v libovolné poloze. V lahvičce je ho skoro 2 ml. Vy potřebujete 1,2 ml bez vzduchu, takže můžete nabrat víc a potom vklidu vytlačit bubliny se zbývajícím roztokem zpět tak, aby vám ve stříkačce zbylo právě 1,2 ml.
• Bubliny usazené na stěnách stříkačky a na pístu uvolníte cvrnknutím do stříkačky.
• Pokud ve stříkačce zbyde nějaký vzduch, nic se neděje, tělo ho vstřebá.
• Prášek v lahvičce "Betaferon" má sklon pěnit. Tomu je potřeba se vyhnout. Proto ředicí roztok vtlačujte s hrotem opřeným o stěnu lahvičky, aby stékal do prášku po skle (jako když naléváte pivo a nechcete, aby pěnilo :-). Nikdy roztokem neštěrchejte! Pokud náhodou při vpichování jehly do lahvičky napíchnete prášek (slepený do válečku) na jehlu, nic se neděje. Klidně ho z jehly setřepejte a pokračujte.
  

Dneska už je pro mne injekce Betaferonu rutinní záležitost. Nakonec to není žádná věda. S nedokonalostmi si musíme poradit, když je to skoro každodenní potřeba. Každý si musí najít svůj postup, aby odpovídal jeho možnostem. Třeba vám zrovna tyhle moje patálie v začátcích pomohou.

Váš Honza