Stránky básní k procházení (řazeno na stránkách za sebou podle data přidání)

Obsah | předchozí stránka | další stránka  

Báseň NEČETL JSEM BÁSNĚ (Rok mého světa, 2000)

tato báseň je prologem sbírky Rok mého světa

NEČETL JSEM BÁSNĚ
(Neměl jsem rád básně,
snad jen epigramy,
ty se četly samy)

Nerozuměl jsem,
proč má Kollár slavnou dceru,
proč Máchovi plynou truchlenci,
proč byly Nerudné písně komické
či kosmické.
Co by taky všechno nechtěly?
Co by taky všechno nechtěli?

Jednou jsem napsal básničku.
Do školy.
Úloha.
Končila:
"Postavíme maketu
a podle ní raketu
a s raketou odletíme
na nejbližší planetu."
Budovatelská, že?

Někdo sklízí potlesk,
jiný úspěch,
jiný obilí,
jiný rajčata,
jiný záprdky ...
Já nesklidil nic.
A to bylo vše.

Žil jsem si dál.
A pak se něco stalo.
Přišel živý Bůh.
On už tu vlastně byl,
ale já nic.
On mě oslovil
a já něco.
Najednou tu začal být.
Se mnou.
Blízko.
On.

Tak velký, že mi to uniká,
tak blízko, že se až zajíkám.
On.
A Jeho jméno
láska a spravedlnost,
čistota a svatost
a kříž
i to, že už nevisí.
Jednou provždy.

To rozbije srdce
i největšímu tvrďákovi
a člověk je na mraky.
A je to dobře.
Bůh dává masité srdce.

Začal jsem jej objevovat.
Začal jsem číst
jeho básně,
jeho dopisy,
jeho svědectví
...
svoje básně.
Musel jsem,
když jsem je psal,
když mi naplnil srdce
k neudržení.
Najednou
měl jsem
co říci.

Obsah | předchozí stránka | další stránka